Migrace ze Subsaharské Afriky do Evropské unie se zaměřením na Nigérii a Českou republiku

Od r. 2016 se Afrika stala největším zdrojem nelegální migrace do zemí EU a vzhledem ke geografické blízkosti a nejvyššímu tempu přírůstku populace na světě lze předpokládat, že si Afrika toto prvenství nejen udrží, ale bude svůj pomyslný náskok před ostatními regiony podstatně zvyšovat. V jakém ohledu lze na migraci z Afriky pohlížet jako na příležitost? I na to se zaměřil policy paper Jana Prouzy.

Současně s prudkým nárůstem africké populace dochází k úbytku a stárnutí té evropské a na migraci z Afriky tak lze pohlížet nejen jako na hrozbu, ale také (či především) jako na příležitost. Drtivá většina migrantů totiž odchází z ekonomických důvodů a nejúčinnějším způsobem, jak migraci zvládat a jak z ní i profitovat, je proto podporovat tvorbu pracovních příležitostí přímo v Africe a zvyšovat tamější životní úroveň.

Velmi důležitou úlohu přitom sehrává vzdělání, z něhož budou těžit nejen africké ekonomiky, ale skrze řízenou migraci i ty evropské, českou nevyjímaje. Migraci je opravdu možné smysluplně řešit jen v zemích původu. Není to však možné skrze rétorická cvičení a prázdné floskule, ale pouze skrze konkrétní a intenzivní podporu české rozvojové spolupráce, projektů B2B či joint ventures a humanitární pomoci.

V obecné rovině je nutné začít intenzivně koordinovat politiky jednotlivých gesčních ministerstev a dalších aktérů, více komunikovat úspěchy i smysluplnost výše uvedených aktivit a změnit rámování migrace z vnější hrozby na vnější i vnitřní příležitost.

Pdf download (265kb, CZ)

Jan Prouza je odborným asistentem Katedry politologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové.

Poděkování: Tento policy paper je výsledkem aplikovaného výzkumu Ústavu mezinárodních vztahů, v.v.i., v rámci projektu TA ČR ÉTA TL01000432 nazvaného „Migrace z oblasti Blízkého východu, subsaharské Afriky a Asie: geopolitické a bezpečnostní souvislosti, důsledky a doporučení pro ČR“. Koncovým uživatelem tohoto výstupu je aplikační garant projektu Ministerstvo zahraničních věcí České republiky.





Nahoru