Ústav mezinárodních vztahů

Démos, národ a lid ASEAN a EU: sen, nebo skutečnost
Téměř půlstoletí existence Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN) je dost dlouhá doba na to, aby mělo cenu  pohlédnout zpět  a zamyslet se nad tím, co se za tak dlouho dobu, z hlediska života lidí, a během tak krátké epizody v dějinách většiny asijských zemí stalo dobrého nebo zlého.

Čínská sójová politika vůči Argentině
Trend komoditních spojenectví asijských zemí se zeměmi třetího světa je čím dál viditelnějším a diskutovanějším tématem mezinárodní politiky. Čína, jako asijská regionální velmoc, vědoma si své rostoucí ekonomické váhy, se nebojí krajně interpretovat státní suverenitu, k ekonomické spolupráci s ostatními státy přistupuje pragmaticky a na rozdíl od demokratických západních zemí nepodmiňuje tuto spolupráci lpěním na prvcích demokratické kultury.

Jak reálná je hrozba islamizace Indonésie?
Indonésie je často dávána za příklad země, kde může koexistovat demokratické zřízení s islámem jakožto majoritním náboženstvím. Indonéský většinový islám je pak často hodnocen jako umírněný a tolerantní, zvláště v porovnání s některými zeměmi Blízkého východu. Slova o umírněnosti, toleranci a pluralitě indonéské společnosti donedávna zaznívala pravidelně jak ze západních médií, tak z úst samotných Indonésanů, politiků, islámských učenců i obyčejných lidí.

Metafory japonské normality
V roce 1993 publikoval japonský politický matador Ichiro Ozawa knihu Nihon kaizo keikaku (Plán japonské změny). Měla posloužit pro nastínění Ozawových plánů na přeměnu japonského vnímaní sebe sama, pro kterou potutelně využil metaforické označení své země. Snaha o dosažení „normálního“ Japonska (futsu no kokka ni mukau) dle něj navrátí Japonsku status mezinárodní země, která se významně podílí na tvorbě mezinárodních vztahů. Metafora následně začala žít vlastním životem. Premiér Junnichiro Koizumi jí využíval k podpoře svých realistických plánů na změnu ústavy, multimédia se jí zabývají do dneška. Japonské volání po „normalitě“ však skrývá více než jen pokus o větší japonskou roli ve světové politice. Ohraničuje totiž jak vývoj, tak tvorbu japonské poválečné národní identity.

Barma: Etnický problém, válka a boj za demokracii
Dne 30. března 2011 oficiálně předal ústřední orgán vlády vojenské junty v Barmě/Myanmě, Státní rada míru a rozvoje (SPDC), moc nové vládě a státním orgánům, ustaveným na základě všeobecných voleb v listopadu 2010. Vojenská diktatura v Barmě, nastolená násilným převratem v roce 1988, tak oficiálně skončila. K současnému vývoji v zemi by ovšem bylo chybou přistupovat s přehnaným optimismem.

Čínská energetická politika vůči Africe
Čínská lidová republika je jedním z nejvýznamnějších aktérů dnešního energetického systému. Spotřeba energie v Číně dosáhla v posledních letech enormních hodnot zejména kvůli výraznému ekonomickému růstu, ale také kvůli růstu životní úrovně. Čína je dnes druhým největším spotřebitelem ropy za Spojenými státy, je také druhým největším dovozcem této suroviny. Podle odhadů Mezinárodní energetické agentury (MEA) by se největším importérem ropy měla stát do roku 2020.

Ekonomika Indie: obtíže i pozoruhodný vzestup
V uplynulých dvou dekádách se Indie, která je se svými 1,2 mld. obyvateli druhou nejlidnatější zemí planety, zařadila mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky. Uvážlivá hospodářská politika s reformním tlakem umožnily Indii poměrně úspěšně přestát nedávné finanční krize, ale i zrychlovat pochod k prosperitě.

Změna čínského vedení: puklý monolit
Rok 2012 lze označit za supervolební rok, pokud jde o hlavy čtyř z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN: Francie, Rusko, Spojené státy a Čína rozhodovaly o novém nejvyšším vedení. V Rusku se výsledek očekával, ve Francii přinesl mírné překvapení, Spojené státy teprve o novém prezidentovi rozhodnou a v Číně se hladký předávací proces nejvyšších státních a stranických funkcí víc než jen v malé míře zkomplikoval. Přechod k páté generaci vedení je první, který se bude muset obejít bez rozhodujícího vlivu silné autority, jež by nástupnictví předem určila. Mělo by se jednat o potvrzení „pravidla dvojích voleb“, tedy o ustálení mechanismu výběru čelných politiků ČLR.