Haitská apokalypsa rok poté

Když američtí geologové v roce 2008 na konferenci v Dominikánské republice upozorňovali na možné zemětřesení v regionu ostrova Hispaniola, tedy místa, kde se střetává Severoamerická a Karibská tektonická deska, věnovala jejich varování pozornost především odborná veřejnost. Když však o dva roky později došlo skutečně k naplnění jejich slov, zůstal svět v němém úžasu, jak katastrofální důsledky může mít zemětřesení v této oblasti. Zároveň je však korektní jedním dechem dodat, že sami geologové nejsou schopni časově přesně predikovat hrozící zemětřesení, bylo tím pádem možné, že jejich slova dojdou naplnění v horizontu dnů, řádů let, ale klidně i desetiletí či staletí.

 

Na úplný začátek však bude vhodné krátce zrekapitulovat, co se vlastně 12. ledna 2010 stalo. Přesně v 16:53:09 místního času začalo na Haiti zemětřesení, které dosáhlo 7,3 stupně Richterovy škály; jak již zaznělo výše, bylo výsledkem střetu Severoamerické a Karibské tektonické desky. Zemětřesení bylo následně doprovázeno několika dalšími otřesy, z nichž některé dosáhly síly přibližně 5 stupňů Richterovy škály. Nejpostiženějším místem bylo hlavní město Port-au-Prince, které tvoří nejsilnější ekonomickou oblast již tak chudé země; v Port-au-Prince se vytváří cca 85 procent HDP.

Pětina Haiťanů bez střechy nad hlavou

V prvních zprávách, které se objevily ve světových médiích, se hovořilo o následcích velkého rozsahu. Několik dní po katastrofě se počet mrtvých odhadoval na 100 000.  S přibývajícím časem docházelo ke zpřesňujícím odhadům, jež měly bohužel vzestupnou tendenci. V současné době celkový počet obětí přesahuje 220 000 a počet zraněných převyšuje číslo 300 000. Pokud zůstaneme u holých čísel, dva miliony Haiťanů přišly o střechu nad hlavou, což znamenalo pro Haiti, které se blížilo 10 milionům obyvatel, přibližně jednu pětinu obyvatel bez domova.

Důvodů, proč mělo zemětřesení tak apokalyptické následky, je několik. Haiti patří k nejchudším zemím na západní polokouli a v globálním měřítku na tom není o moc lépe. V Indexu lidského rozvoje (Human Development Index), který vytváří Organizace spojených národů a jehož účelem je měření kvality lidského života (Index měří ukazatele jako gramotnost, natalitu, délku dožití, HDP na osobu apod.), patří Haiti do skupiny států s nejnižšími hodnotami měřených indikátorů. Stejně tak samotný ukazatel HDP na hlavu nehovoří pro Haiti zrovna lichotivě, neboť místní ekonomika vytváří v průměru 1200 amerických dolarů na osobu ročně, kdežto v sousední Dominikánské republice, která je druhým státem ležícím na ostrově Hispaniola, je to již 8900 amerických dolarů (jen pro dokreslení, v České republice je HDP na osobu 26 500 amerických dolarů). V kontextu této chudoby se Haiti dlouhodobě potýká s velkou přelidněností hlavního města jako ekonomického centra a špatnou kvalitou staveb, které nepodléhají přísným, respektive žádným normám. Navíc je nutné podotknout, že v tak seismologicky rizikové oblasti, v jaké se Haiti nachází, by se měly stavby architektonicky koncipovat tak, aby do určité míry eliminovaly možné následky zemětřesení, což je ovšem u státu, kde žije přes 50 procent obyvatel v extrémní chudobě _ to je podle Světové banky za méně než 1,25 amerického dolaru na den _ skoro nemožné. (I přesto, že zemětřesení zničilo většinu nekvalitních staveb a obydlí v Port-au-Prince, začíná se v tomto městě opětovně živelně stavět ze suti, která zemětřesením vznikla.) Naneštěstí pro obyvatele Port-au-Prince je problematické i geologické podloží půdy ve městě a okolí (je měkké a bahnité) a kopcovitost terénu. Tyto faktory poté výsledky zemětřesení ještě zhoršují především z hlediska nestability staveb.

Popsané atributy byly jedněmi z determinant, proč dosáhlo zemětřesení takových škod. Další příčinou je jistě síla zemětřesení, které srovnalo se zemí i hlavní katolický chrám Notre-Dame nebo Prezidentský palác, což byly velmi masivní stavby.

Bludný kruh diktatur a nefunkčních vlád

Neutěšená ekonomická situace Haiti je fakticky výsledkem dlouhodobého historického procesu, kdy se tento stát neustále točí v bludném kruhu mocenských převratů, diktatur a nefunkčních vlád. S těmito jevy pak úzce souvisí korupce (jež je de facto všudypřítomná), dále velká negramotnost obyvatel, nedostupnost vzdělání a zdravotní péče, nefungující infrastruktura, agrikulturní zaměření společnosti (kvalita zemědělství je nadto na velmi nízké úrovni). Těmto historickým kauzalitám se zde již obšírněji věnovat nebudu, protože jsem je v rámci možností načrtl v jiném článku, který vyšel v tomto periodiku (3/2010). Z tohoto výčtu je však patrná (logická) úzká souvislost mezi politickými, ekonomickými a kulturními faktory.

Podíváme-li se na postavení Haiti ve světovém dění, tak je nutné přiznat, že z mocenské pozice jako hráč v mezinárodním systému je země absolutně bezvýznamná, neboť je její rozpočet z více jak poloviny závislý na zahraniční pomoci, což zemětřesení z roku 2010 ještě umocnilo a způsobilo propad místního HDP o 5,1 procenta. I v samotné zahraniční pomoci se objevují jisté problémové aspekty, obzvláště v souvislosti s nekoncepčností či ne-kooperací hlavních donorů; sami pracovníci humanitárních organizací připouštějí, že v některých případech by oproštění dárců od vlastních zájmů a metod bylo více ku prospěchu věci.

V souvislosti s Haiti je možné také hovořit o výrazném zadlužení veřejných rozpočtů vůči zahraničním věřitelům. Zemi byla sice v roce 2009 odpuštěna část dluhu a o rok později dluh ze strany největších věřitelů úplně umazán, nicméně dnes je debet opětovně v řádu stovek milionů dolarů a neustále roste. Jen škody způsobené zemětřesením jsou odhadovány na 8 miliard dolarů, a přestože se svět snaží Haiti výrazně pomoci, je zapotřebí, aby začala fungovat sama haitská ekonomika, potažmo politická elita jako taková.

Ambice kontrastující s realitou

V tomto ohledu se hovoří o nutnosti rozhýbat proces přímých zahraničních investic. Tato idea je i součástí Akčního plánu pro národní obnovu a rozvoj, vytvořeného za podpory mezinárodního společenství haitskou vládou v roce 2010. Plán si neklade za cíl pouze řešení následků zemětřesení, ale ambiciózně operuje s nutností změny celého systému, přičemž jedním z cílů je zabránit zranitelnosti země vůči přírodním katastrofám (Haiti totiž mimo jiné sužují i poměrně pravidelné hurikány nebo záplavy, jež jsou výsledkem dlouhodobé deforestace místní krajiny).

Mezi další cíle patří vystavět fungující infrastrukturu, zvýšit dostupnost vzdělání, rozvoj sociálních služeb a obecně zlepšit přístup ke službám. Akční plán počítal v době svého vzniku s přechodným zhruba osmnáctiměsíčním obdobím, během něhož bude třeba odstranit nejakutnější následky katastrofy a připravit dlouhodobé plány rozvoje země, jež by měly působnost i desítky let. Domnívám se, že je správné, když Haiťané uvažují takto ambiciózně, na druhou stranu je však nezbytné přijmout skutečnost, že „papír snese opravdu všechno“ a konfrontace napsaných tezí s realitou bývá mnohdy poněkud horší. Jen pro ilustraci je třeba uvést, že ještě v červnu loňského roku (necelý půl rok po události) bylo bez domova na 1,5 milionu lidí; tento rok na jaře ještě téměř 700 000 lidí přebývalo ve více než tisících provizorních táborech. V zemi byla loni v říjnu rovněž diagnostikována cholera, jíž se doposud nakazilo přes 300 000 lidí a zemřelo na ni kolem 5000 obyvatel. Epidemie cholery odhalila další z kritických problémů, a to je nedostatek dodávek pitné vody a hygieny. 

Krom toho musíme chápat, že odklízení suti v Port-au-Prince bude trvat ještě několik let (pesimisté hovoří až o desítkách let) a v neposlední řadě je důležitá funkčnost haitské vlády. Zde dává jistou naději zvolení Michela Martellyho haitským prezidentem letos na jaře, ale jak se tento bývalý a oblíbený zpěvák dokáže vypořádat s problémy současného Haiti, ukáže až čas.

O autorovi:

Kamil Papež je absolventem Mezinárodních vztahů FF ZČU a studentem politologie na FF UK.
kpapez@email.cz





Nahoru